• Kultura a turismus

    vinařská obec Kobylí

Vinařství a turistika v Kobylí - Kobylí patří do velkopavlovické vinařské oblasti. Velkopavlovická vinařská oblast je počtem pěstitelů (5846) největší vinařskou oblastí v České republice s plochou 2333 ha vinic.

Kobylí je v současnosti čtvrtou největší vinařskou obcí (po Velkých Bílovicích, Čejkovicích a Velkých Pavlovicích) Velkopavlovické vinařské oblasti se 289 ha registrovaných vinic a pěti sty vinaři. Svahy kolem bývalého kobylského jezera svědčí mnohým odrůdám pro výrobu bílých vín, hlavně Veltlínskému zelenému, Tramínu, Neuburskému a Mülleru Thurgau. Poskytují také výjimečné podmínky pro pěstování modrých odrůd jako je Frankovka, Modrý Portugal, Svatovavřinecké a André.

Kříže a pomníčky

Kříž, symbol spásy pro křesťanský svět... V dobách, kdy bylo křesťanství obyvatelstvem mnohem intenzivněji vnímáno (19. století a první polovina 20.), byly tyto symboly budovány v obcích i mimo ně v polích z vděčnosti.

O vybudované kříže se starali dárci a jejich rodiny. V Kobylí se nachází celá řada křížů i pomníčků. Největší kulturně historickou hodnotu mají kříže dřevěné - vyřezávané, ktěré můžete najít převážně v polích kolem obce. Kromě křížů dřevěných jsou zde i kříže kamenné a kapičky jako např "Mikulášek" - barokní kaplička z roku 1750.

Jejich stáří a namáhavá údržba vedly v roce 2000 k jejich celkové rekonstrukci a konzervaci. Hlavní díl na tom měl tehdejší starosta Jaroslav Otáhal a zastupitelstvo obce za přispění několika sponzorů (Milan Otáhal, Vlastimil Otáhal).                            

Nejzachovalejší a nejzdobnější dřevěný kříž je v obci před domem č. 1 pochází z roku 1902 a věnovala jej Františka Kováříková. V roce 2015 byl restaurován.                                                            

Na Hřebeni stojí nejstarší z dřevěných křížů, který byl posvěcený v roce 1869. Dárcem byli manželé Bernard a Magdaléna Petrlovi. Kříž byl restaurován v roce 2016.

V lese na nejvyšším místě zvaném Korúhvička je kříž, který je poctou sv. Hubertovi. Pochází pravděpodobně z roku 1871, kdy vedoucí polesí Fr. Šámal věnoval dětem obraz sv. Huberta, aby si jej pověsili na strom. Byl připevněn na kříž a umístěn na Korúhničce. Obraz musel být několikrát restaurován, neboť se na něm podepsalo počasí.

Při cestě do areálu sadů najdeme u krásné lípy kříž, který byl pořízený rodinou Kaňovou a v roce 2016 byl restaurován.

"Zelený kříž" je umístěn hluboko v areálu sadů. Víme o něm jen, že jej nechal jeden z kobylských občanů přemístit z čejkovického katastru do kobylského a zcela rekonstruovat v roce 1912.

Na rozcestí cest na Vrbici je druhý nejzachovalejší kobylský kříž, bohatě vyřezávaný - byl vysvěcen roku 1905 a postaven nákladem Tomáše Lanžhotského, v roce 2016 byl také restaurován.

Stezka nad vinohrady

Stezka nad vinohrady byla vybudována v roce 2018 na Kobylím vrchu, mezi místními nazývaným jako Homole. Je to vinicemi osázený kopec s pozvolným sklonem a rovinatým vrcholem a současně nejvyšší bod v širokém okolí. Nachází se v nadmořské výšce 334 m n. m. a je z něj výhled do všech světových stran.

Inspirací pro vznik Stezky nad vinohrady bylo právě tohle místo. Vyhlídka má tvar kruhové rampy s výsečí 334°, a citlivě tak vystupuje nad krásné vinařské okolí. Kruh navíc představuje životní cyklus přírody a symbolicky odkazuje na neustálý růst obce Kobylí.

Díky nakloněné rovině, která nahrazuje schody, je kobylská Stezka nad vinohrady jednou z mála rozhleden v České republice přístupných pro starší nebo handicapované spoluobčany, případně pro maminky s kočárky.

Nejenom výhled, ale i samotná cesta nahoru je smyslem kobylské Stezky nad vinohrady. Vyhlídka ve tvaru nedokončeného kruhu je vybavena informačním systémem na podlaze, který představuje časoprostorovou linii. Cedulky s rozhledovými osami vám pomohou zorientovat se v prostoru. Dozvíte se, kde leží důležitá okolní místa a jejich vzdálenost. Při dobré viditelnosti spatříte Pálavu, Bílé Karpaty, Chřiby s hradem Buchlovem, Ždánický les, vysílač Hády nad Brnem, Strážovské vrchy, Malé Karpaty a Malou i Velkou Fatru u našich slovenských sousedů.

Časové linie jsou na rozhledně tři. První představuje společenské události Kobylí v nejbližší době, druhá zase vzpomíná historické milníky obce. Poslední časová linie se svými otázkami obrací k nám samotným – stezka je tak i vzpomínkovou cestou každého z nás.

    Historie Kobylí

    Krajina kolem Kobylí byla osídlena již v pravěku. Svědectví o tom podává celá řada archeologockých nálezů. Rozlehlá vodní plocha Kobylského jezera, zvlněná krajina a příjemné klima poskytovaly ideální podmínky pro život. Minulostí obce se po celý svůj život zabývá Doc. PhDr. Oldřich Franc, CSc. - kobylský rodák žijící v Praze, který dlouhá léta sbíral v archivech všechny dostupné informace o histori Kobylí a jeho okolí.

    Nasledující informace publikoval autor v knize Dějiny Kobylí v datech, vydané v roce 2000. 

    Archeologické stopy po osídlení jsou již z pravěku, a to z doby kamenné, bronzové i železné

    Doba kamenná nálezy klů a kostí mamutů a pravěkých kamenných a kostěných nástrojů, kostrových a žárových hrobů, keramiky
    Doba bronzová nálezy bronzových předmětů, kostrových a žárových hrobů, keramiky
    Doba železná nález kostrového hrobu se sponou a hliněnou nádobou
    Doba římská nález mince
    Období slovanské nálezy kostrových hrobů

    Historická doba

    Na úsvitu historické doby, tj. na sklonku 11. století, bylo okolí Kobylí relativně dosti osídleno. Svědčí o tom jména obcí a četné vykopávky. Celé území bylo původně knížecí, ale knížata dávala jeho části výsluhou velmožům.

    • 13. století

      konec 12. až pol. 13. st. předpokládaný vznik osady. Tehdy náleželo např. Kobylí a Pavlovice snad pánům z Obřan
      1241 první zmínka o držiteli hodonínského panství, kterým byl Přibyslav z Křížanova
      1252 první písemná zmínka o Kobylí psáno jako "COBILE" v darovací listě pána Bočka z Obřan (+1255) pro cisterciácký klášter ve Žďáru, potvrzené markrabětem Přemyslem Otakarem II. - podnět k založení klášterního dvora
      1255 první zmínka o kobylských vinohradech
      1261 připomínána existence kostela v Kobylí
      1277 v listině papeže Jana XXI. je Kobylí uváděno jako "COBALS" i "COBILE"
      fara byla inkorporována žďárskému klášteru
      žďárský klášter vlastní v Kobylí svou vinici, jejíž obhospodařování ve vlastní režii umožňovala držba tamních dvou lánů, pro něž si tam zřídili svou zvláštní grangii - dvorec (sýpku, stodolu) k shromažďování výnosů ze svých polí i vinic
      1312 král Jan Lucemburský dal Kobylí s Pavlovicemi rodu pána Jindřicha z Lipé; tento rod měl Kobylí v držbě až do roku 1594
      1326 zlepšila se finanční situace žďárského kláštera také značnými příjmy z práva patronátního, klášter vykonával toto právo vedle jiných i v Kobylí
      1344 Pertold z Lipé potvrdil žďárskému klášteru jeho majetek v Kobylí aj.
    • 16. století

      z 15. století gotický presbytář kostela (je zbytkem původního kostela)
      15. století za patronátu pánů z Lipé se kobylská farnost stala podobojí utrakvistickou
      1436 - 1447 představitelé žďárského kláštera "pohání" pány z Lipé a brněnské měšťany k soudu, protože neoprávněně vybírají klášterní desátky
      1465 poprvé zmínka u obce o "kobylském" jezeře; podle odhadu mělo přibližně rozlohu kolem 10 km2 a hloubku až 10 m; později rozděleno na rybníky mělo délku 4 km a šířku 2 km
      1481 Pertold z Lipé byl pohnán opatem Žďárského kláštera Linhartem k zemskému právu za zadržování desátků z Kobylí, Žďárský klášter dal svůj zpustlý dvůr a 2 lány polí do nájmu Martinovi Komprtovi
      1491 smlouva Viléma z Pernštejna s Kuncem z Norbu (manem pánů z Lipé), který držel lénem Plumlůvky (zaniklá ves u Kobylí), o desátcích z vinné hory a lovení v rybníku v Plumlůvkách; Vilém z Pernštejna si vymínil vylovit rybník v Plumlůvkách, patřící ke Kobylskému jezeru, který osadil rybami
      1492 Plumlůvky vlastnil Vilém z Pernštejna
      1500 Jindřich z Lipé se po plnoletosti oženil s Bohunkou, dcerou Viléma z Pernštejna a vyženil mimo jiné 10 000 zlatých. Toto věno jí upsal na svém hodonínském panství, také na Kobylí s jezerem
      1505 kobylským farářem se uvádí Ondřej
      1510 majitelem Plumlůvek byl Herman ze Zástřizl
      1512 Vilém z Pernštejna odstoupil králem Vladislavem mu darovaný hrad Hodonín s městečkem a vším příslušenstvím zeťovi Jindřichovi z Lipé, takže bylo vytvořeno jedno z největších panství na Moravě, sahající od řeky Moravy až k Dyji
      kolem 1515 farářem uváděn Jan a po něm Benedikt
      1517 rychtářem Martin Šmid
      1522 nástupcem Jindřichovým byl jeho syn Jan, který přes tento velký majetek a špatné hospodaření byl nucen v roce 1527 zastavit Kobylské jezero pro finanční potíže za 500 zlatých zábrdovickému klášteru, který měl v držbě Klobouky
      1526 Jan z Lipé vyplatil Kobylské jezero zastavené zábrdovickému klášteru
      1537 Žďárský klášter přepustil patronátní právo v Kobylí pánu Janu z Lipé za dům v Brně; v té době se fara stala protestantskou a byla jí až do roku 1624
      1538 při ústí mlýnského potoka - náhonu při ústí do jezera připomínán vodní mlýn v místě dnešního čp. 538 na "Zelničkách"
      kolem 1545 vybudována v Kobylí habánská komunita (zároveň s komunitami v Bořeticích, Velkých Pavlovicích a Čejkovicích); ustavený sbor novokřtěnců se zde udržel až do roku 1622, jedinci do r. 1628
      kolem 1550 v Kobylí se usadili čeští bratři, samostatné bratrské sbory s vlastní duchovní správou a s příslušnými budovami byly na Moravě v 86 místech - jedno z nich bylo Kobylí
      27.9.1551 opat Václav a převor Jan prodali pustý dvůr Žďárského kláštera v Kobylí vladykovi Bedřichu Syřinskému ze Syřiny za 100 kop českých grošů, protože správa dvora byla pro klášter obtížná jak pro vzdálenost, tak pro věčné pohraniční spory a nepřátelské nájezdy
      1569 vznikla první samostatná mapa Moravy (první verze) zhotovená Pavlem Fabriciem, matematikem a lékařem - je v ní uvedeno i Kobylí
      1571 podle urbáře bylo ve vsi Kobylí 111 domků, které obývali: 5 láníci, 1 třičtvrtěláník, 17 půlláníci, 32 čtvrtláníci, 54 podsedníci, 1 půlpodsedník a l domek neosedlý;
      vinný desátek činil 7 beček (1 bečka = 10 věder) po 8 fm
      1581 známa zdejší bratrská škola
      25.11.  pán Čeněk z Lipé a na Hodoníně povoluje na žádost svých poddaných v Kobylí, též v Brumovicích a v Krumvíři bratrský dům a sbor a zajišťuje je polnostmi; daroval českým bratřím sborové místo na trávníku ležícím kolem sboru, kus lesa na vinohrady, dále svolil dělat řemesla bez překážky cechů, udělil jim právo odúmrti i právo vařit si pivo. Zároveň svolil zřízení školy.
      1585 Mikuláš st. Kobyloka (Kobylka) z Kobylího a na Střílkách a jeho strýc prodali "klášterní" dvůr Jiříku Čechočovskému z Čechočovic
      1588 přistěhovalí novokřtěnci měli v obci společný dům, školu (1588-1622), sklep a hřbitov
      1588 - 1622 v Kobylí existuje také novokřtěnská škola
      1590 - 1620 novokřtěnským správcem Albrecht Michel (+16.3.1620)
      1591 dvůr Šenkov (Schönhof) - "terezínský" držel Hynek Slach z Hřivic, který jej pronajímal novokřtěncům, posléze je však odtud vypudil;
      Oldřich Vít (Víta) z Rzavého potvrdil privilegia českým bratřím v Kobylí
      1593  Jiřík Čechočovský se stal regentem hodonínskému panství a zastával tento úřad i v dalších letech za hraběte Julia i Weikharta ze Salm-Neuburku
      1594 Jan z Lipé prodal hodonínské panství hraběti Juliovi ze Salm-Neuburku, protestantu, protože nemohli udržet tak rozsáhlé panství za 310 000 zlatých
      v Kobylí žije asi 100 osob
      1595 Hynek Slach z Hřivic prodal dvůr Šenkov ("terezínský") Zdeňku Žampachov;
      rychtářem Kašpar Nesvadba
    • 17. století

      1600 hrabě Weikhart ze Salm-Neuburku potvrdil Jiříku Čechočovskému privilegia Jana z Lipé;
      v hodnocení hodonínského panství při vkladu do zemských desek se uvádí mimo jiné v Kobylí rybárny a mlýn pod jezerem
      kolem 1600 Kobylské jezero připomíná zemský moravský lékař Tomáš Jordán, vrstevník slavného botanika Tadeáše Hájka z Hájku (1526-1600)
      1605 - 1606 Kobylí bylo spolu s Bořeticemi a Pavlovicemi vypáleno od uherských povstalců; vypálen novokřtěnský dům; v novokřtěnské komunitě působil Claus Pänndtel
      1608 hrabě Weikhard zapsal ohromný hodonínský statek s Kobylím i patronátem, pak s rybárnou a mlýnem pod Kobylským jezerem své manželce Kateřině rozené Palffy z Erdödu
      1609 na bratrské škole působil Mikuláš Drabík ze Strážnice, spolužák J.A. Komenského;
      v obci existovaly tři rybárny či fišúze (z něm. Fichshaus)
      1610 umírá Jiřík Čechočovský, poručníkem jeho syna Mikuláše se stal jeho strýc Mikuláš
      1612 "dolní" dvůr koupila Bohunka Chorinská-Křikovská z Ledské, vdova po Jindřichu Křikovském z Křikosína;
      na dvoře "šubířovském" seděl David Černhous z Černhousu a Neudorfa
      1614 novým majitelem hodonínského panství se stal Zedněk Žampach z Potštejna.Koupil je od své švagrové Kateřiny Palffyové z Erdödu za 350 000 zlatých, jež je obdržela od svého manžela Štěpána hraběte Illesházyho, vůdce uherských protestantů a povstalců proti císaři a jen darem manželce uchránil své panství před císařským konfiskátem.
      rychtářem Jan Pardubský, obecním písařem Jakub z Podivína
      1618 - 1623 Kobylí značně trpí vojenskými nájezdy
      11. a 12.10.1618 Kobylí je vypleněno při vojenských taženích; již po šesté byl zničen novokřtěnský dvůr i se školou - odvezeno bylo 70 vozů kořisti
      1619 Kobylí bylo pětkrát značně poškozeno císařskými vojsky hraběte Dampiérra, zejména byl vyloupen novokřtěnský dvůr a škola - odvezeno 70 vozů kořisti
      19.12.1619 byla při posledním vojenském nájezdu odvlečena řada kobylských občanů do zajetí
      1620 opakovaly se nájezdy vojáků; 16.3. zemřel poslední vedoucí habánské komunity Michel Albrecht
      1620 v Kobylí bylo 109 obydlených ("osedlých") domů
      1621 zvláště novokřtěnci trpěli třemi nájezdy císařských vojsk, vyloupen byl jejich společný dům
      7. a 8.8.1621 v obci opět řádili Valoni
      9. a 12.10.1621 Kobylí postihlo nové plenění oddíly uherského krále Bethlena Gábora
      1622 T osnování povstání bylo na Moravě obviněno 247 osob, mezi nimi i majitelé svobodného dvora Čechočovští.
      Jezuité z Olomouce, kteří získali zabavené panství čejkovické, přikoupili si ještě za 8000 zlatých dvůr v Kobylí, který patříval zemanu Mikuláši Čechočovskému, jenž také jako povstalec proti císaři propadl svým majetkem. 
      Komunita novokřtěnců byla nucena se vystěhovat s prázdnýma rukama - odešli asi do Uher.
      28.10.1623 na celé jižní Moravě kořistili Turci, Tataři a Uhrové;
      do Kobylí vpadl Bethlen Gábor a vypálil zde kostel
      1624 na faře ještě v prosinci dlí luterský predikant;
      svobodný dvůr žďárského kláštera získán jezuity
      1625 Oficiálním náboženským vyznáním na Moravě se stalo římskokatolické. Příslušníci jiných vyznání se mohli buď stát katolíky nebo opustit zemi.
      1627 snad se ještě vyučovalo na bratrské škole;
      J.A.Komenský vydává Mapu Moravy, kde je lokalizováno Kobylí i Kobylské jezero
      1628 potvrzeno, že konfiskovaný "vrchní" dvůr (Čechočovského) byl prodán olomouckým jezuitům;
      kardinál Dietrichštejn povolil jezuitům v Kobylí kázat a konat bohoslužby, protože zde měli dvůr
      1630  osada zpustošena i kostel a fara vypálena. Když se jezuité usídlili na zámku Jana Adama z Víckova v Čejkovicích, začali konat po okolí misie; měli v rukou velikou duchovní správu, protože v Kobylí, ani v Bořeticích, Pavlovicích, Hovoranech a Mutěnicích nebyli katoličtí faráři, zato většina obyvatelstva byla evangelická.
      1630 - 1643 původní kobylský kostel, připomínaný již 1261, byl několikrát zničen nájezdy Uhrů a Švédů
      1630 zcela zničen chrám, fara a celá osada vypálena, kostel byl v podstatě nepoužitelný po 40 let
      1637 Kobylí bylo označeno jako pusté, bydlelo tu asi jen 10 lidí, kostel byl spálen a znesvěcen, neměl vlastního duchovního, příležitostně sem dojížděli kněží ze Slavkova.
      Zdeněk Žampach z Potštejna v domnění velkého výlovu dal vypustit Kobylské jezero. Voda vytékala plných sedm týdnů. Rybolov se nevydařil, ryby uvízly v bahně a zahynuly. Jezero zůstalo po řadu let takřka bez vody. Kroniky uvádějí, že vysušení jezera způsobilo také sucho v následujících letech, kdy vyschly panské rybníky nad Kobylským jezerem, takže přestal úplně přítok vody k jezeru.
      1639 po smrti Zdeňka Žampacha z Potštejna se stala dědičkou hodonínského hrabství jeho manželka Anna Helena, rozená Jakardovská ze Sudic; následkem právní pře Kobylí a další vesnice (Čejč, Brumovice, Krumvíř, Morkůvky a Plumlůvky) byly však zastaveny pro dluh 28 000 zlatých Janu Jakardovskému ze Sudic, jejímu otci, nejvyššímu dvornímu písaři, podkomořímu a přísedícímu moravského tribunálu
      1642 používá se pro pojmenování obce název "Horní Kobylí nad Jezerem". Byla pořízena nejstarší obecní pečeť - větší - ve znaku měla rybu probodenou třemi šípy a nápis "Diedina Horní Kobylí nad Jezerem 1642";
      hrabství hodonínské, a tím i Kobylí, držel syn Zdeňka Žampacha z Potštejna Jindřich Burian Žampach z Potštejna, c.k. rada a hejtman brněnského kraje
      1643 kobylský kostel byl znovu vypálen a zpustošen od Švédů vedených generálemTorstensonem;
      podle zápisů v sirotčích registrech z 1. 1. bylo v obci po 27 zemřelých rodičích 36 sirotků
      3.2.1647  Jan Burian Žampach z Potštejna odkázal své panství (kromě Pavlovic) své manželce Anně Heleně, rozené Jakardovské ze Sudic
      1648 Anna Helena Jakardovská postoupila svému otci Janu Jakardovskému mimo jiné i ves Kobylí a vše co jí náleželo v Plumlůvkách
      1650  za mokrého léta jezero opět zavodněno a sloužilo k chovu ryb do roku 1835
      kolem 1650  Jan Jakardovský ze Sudic založil svobodný dvůr "jakardovský";
      ke Kobylí přifařeny obce Brumovice, Čejč, Vrbice a krátce i Bořetice
      1651  ke katolickému náboženství se hlásila sotva pětina místních obyvatel
      1653 - 1691  v Kobylí není škola
      1656 lánská vizitace ukazuje, že na Moravě po třicetileté válce bylo 27 % domů pustých a neobydlených a 28 % zpustlých a neobdělaných polí; počet obyvatel klesl na polovinu; v Kobylí bylo ze 109 usedlostí 93 opuštěných, zpustlých, ze 1800 měřic polí obděláno jen 375 měřic, a z 297 měřic vinohradů obděláno jen 42 měřic
      1657 obec Kobylí stejně jako okolí trpěla častými tureckými nájezdy a do otroctví bylo odvlečeno 11 sirotků;
      kostel je ještě zříceninou
      12.5.1658 Kobylí se dostalo jako konfiskát evangelických pánů olomouckým jezuitům
      1660 Jan Jakardovský ze Sudic svou poslední vůlí odkázal své jmění (tj. hodonínské panství, mimo jiné i ves Kobylí, kde založil dvůr) své manželce Anně Marii Soběkurské ze Soběkur a dceři Anně Heleně, provdané hraběnce z Oppersdorfu, s předkupním právem pro její děti. (Znaky pánů Jakardovských vytesané v kameni byly nalezeny pod prahem dveří vrchního dvora a byly tam ve dvoře zazděny. Dnes tvoří výzdobu obecního úřadu v Kobylí.)
      kolem 1660 Kobylské jezero připomínal historik, katolický hodnostář Tomáš Pešina z Čechorodu (1629-1680) ve vlastivědném díle o Moravě "Prodromus moravographiae", sv. 1
      22.5.1661 Anna Helena z Oppersdorfu, rozená Jakrdovská ze Sudic poslední vůlí určila svým dědicem syna Bedřicha hr. z Oppersdorfu, svobodného pána z Dubu a Frejštejna
      1663 Kobylí bylo znovu postiženo za tureckých válek Tatary, kteří spolu s tureckými, tatarskými a sedmihradskými vojsky vyplenili řadu měst i na jižní Moravě a ve střední Pomoraví, např. Lanžhot, Podivín, Hustopeče, Rajhrad, Hodonín, Veselí, aj., a spoustu moravských mužů a žen odvlekli a zabili
      1666 žďárské opatství přenechalo opět nabyté desátky v Zaječí, Kobylí a Pavlovicích starobrněnskému klášteru "Maria Saal"
      1670 ukončena obnova zničeného kostela a vypálené fary péčí patronky paní Marie Anny Jakardovské ze Sudic ve spolupráci s farářem Stanislavem Vojtěchem Adanktem (+1682), kostel znovu zasvěcen sv. Jiřímu;
      obydleno bylo 29 domů (z toho 13 nově osedlými)
      1670 - 1820 probíhal soudní spor o hranice katastru obce Kobylí s obcí Čejč. Tento spor se vlekl velmi dlouho, až do roku 1820, kdy byl zhotoven parcelní protokol a katastrální mapy. Hranice nebyla jasná ve vlastnictví pozemků Úlehle, Tálky a část Velkého vrchu, které byly majetkem Kobylí, ale byly včleněny do katastru Čejče. Roku 1740 byl spor obnoven, ale nedokončen.
      24.6.1671 Anna Marie Soběkurská prodala Kobylí spolu s Čejčí zeti, manželu dcery Anny Heleny, rozené Jakardovské, hraběti Bedřichu z Oppersdorfu za 22 000 zlatých rýnských k jeho hodonínskému panství
      1673 ze 109 kobylských usedlostí bylo ještě 80 opuštěných; po revizi prvního soupisu bylo již obděláno 5 půllánů a 5 čtvrtlánů; obydleno také 6 domů bez polí; v roce 1673 přibylo 13 nově osedlých a to 1 na půllánu, 5 na čtvrtlánu a 7 domkařů bez polí; pustými byly 2 lány, 1 třičtvrtělán, 9 půllánů, 21 čtvrtlánů a 48 domků bez polí.
      někdejší dvůr "pilarovský" užívala vrchnost
      1675 byla pořízena menší pečeť obce s nápisem "Diedina Kob. Nad Jezerem 1675" (Obě pečeti se ztratily na Národopisné výstavě v Praze v roce 1895, kam byly zapůjčeny.)
      1679 v Kobylí byla postavena první fara z nepálených cihel (kotovic), která byla později nahrazena jinou, na místě dnešních hospodářských budov
      1679 a 1680 další morová rána v Kobylí
      1683 svobodný dvůr "jakardovský" držel Václav Jakardovský; protože zabil oppersdorfského poddaného Jana Kubisku, prchl do Uher (do Holiče) a dvůr byl spojen s panstvím hraběte Bedřicha z Oppersdorfu;
      jižní Morava je ničena nájezdy Tökölyovců, Turků a Tatarů až Brnu
      1688 jižní Morava opět trpěla nájezdy z Uher vedenými Pangrácem, přivržencem Tökölyho
      1690 Bedřich hrabě z Oppersdorfu prodal někdejší jakardovský dvůr Jakubu Panicovi;
      na věž kostela byl pořízen a zavěšen první zvon sv. Stanislava
      5.4.1691 starobrněnský klášter prodal vinné i obilní desátky v Zaječí, Pavlovicích a Kobylí za 3000 zlatých Bedřichu hraběti z Oppersdorfu, čímž to vše připojeno k hodonínskému panství;
      Bedřich hrabě z Oppersdorfu dal pořídit v českém jazyce urbář hodonínského panství; v soupisu majetku se uvádí jmenovitě Kobylské jezero, pod jezerem rybárna a při rybárně panské haltýře. Výnos jezera činil ročně nejméně 1000 zlatých; 
      znovu zprávy popírají existenci školy v Kobylí;
      v Kobylí se vypočítává 172 čtvrtí vinohradů (147 čtvrtí panských, 25 čtvrtí poddanských); 
      Kobylské jezero je popisováno jako panské; lovilo se v něm v létě i v zimě, a to kapři, štiky, líni a karasi; 
      při "dolním" dvoře byla štěpnice, nově založená zahrada, chmelnice se včelínem, lesy a vinohrady; ve dvoře se chovalo až 1000 ovcí
      29.9.1692 Bedřich hrabě z Oppersdorfu prodal hodonínské panství se vším příslušenstvím (tedy i s Kobylím) knížeti Janu Adamu Ondřeji z Lichtenštejna za 720 000 zlatých. Ve výčtu majetku panství se píše o vsi a zámku v Kobylí s kostelem a lisovnou; je tam také zmínka o třech jezerech u Kobylí aj.; Po knížeti Janu Adamovi dědily jeho dvě dcery: Marie Alžběta, rozena a ovdovělá kněžna z Lichtenštejna, a Marie Antonie, provdaná hraběnka z Czoboru.
    • 18. století

      v 18. století rybolov a rybárny měla pronajaté rodina Otáhalova
      z 18. století pochází kostelní obraz "Zmrtvýchvstání" (anonymní rutikální práce); 1700 - 1709 oddíly povstalců  kuruců sedmihradského vévody Františka Leopolda Rákoczyho II. podnikaly nájezdy na Moravu, např.:
      1704 několik nájezdů kuruců na jihovýchodní Moravu, na podzim dva výpady kuruců na Hodonínsko a Uherskohradišťsko (do Strážnice) a do jejich okolí
      1705 nové nájezdy kuruců zpustošily Břeclavsko a Hustopečsko
      1706 kuruci znovu poplenili všechny vesnice na jižní Moravě od uherských hranic až po Kyjov a Hustopeče, a také Kobylí, s ukrutností a nelidskostí hodnou jen divokých hord
      1707 - 1708 nájezdy kuruců se opakovaly
      1709 poslední nájezd kuruců na jižní Moravu
      1702 postavena nad Kobylím kaplička zasvěcená Matce boží z Hory Karicielie
      1704 se provdala dcera Jana Adama z Lichtenštejna Marie Antonie, dědička hodonínského panství jako části pozůstalosti po knížeti z Lichtenštejna za uherského hraběte Marka Adama Czobora a po jeho smrti za Karla Josefa Hrzána z Harasova (sňatek byl uzavřen r. 1731v Pavlovicích)
      1706  započato s vedením farních matrik
      20.12.1712 Marie Antonie hraběnka z Czoboru odkoupila podíl své sestry Marie Alžběty kněžny z Lichtenštejna na hodonínském panství za 400 000 zlatých
      1716 v obci zjištěni již 84 "osedlých" obyvatel
      1726 - 1727 v kobylském jezuitském dvoře se chová 800 ovcí
      1742 vpád Prusů do kraje
      1747 Marie Antonie z Lichtenštejna-Czoboru prodává hostinec u "dolního" dvora
      1747 - 1749 pořizován nový soupis poddanské půdy, tzv. tereziánský katastr. Podle něj v Kobylí poddaným patřilo 1053 měřic polí, 183 měřic pustin, 40 měřic zahrad a luk. Obecní majetek tvořilo 53 měřic polí, 183 měřic pustin, 1 měřice vinohradu a 291 měřic lesa. Rozsah vinic činil 278 měřic, tj. podle velikosti 9. místo v hodonínském panství. 
      1749 došlo k dělení bývalých velkých usedlostí a jejich obsazení německými kolonisty
      29.12.1749 Marie Antonie, rozená Lichtenštejnová, hraběnka z Harasu, přenechává celé panství hodonínské svým dětem z prvního manželství - Josefovi hraběti z Czoboru a Marianě Antonii, ovdovělé kněžně z Cordony. Zemřela v r. 1750.
      kolem 1750 v Kobylí bylo usedlých 93 rodin; k "jezuitskému dvoru" patřilo 418 měřic polí, 1 a 1/8 měřic zahrad, 2/8 měřic vinic, při dvoře se chovalo na 800 ovcí; k "pilarovskému" dvoru, později zvanému "kounickému", příslušelo 410 měřic polí a 13 měřic zahrad; k tzv. "jakardovskému" dvoru patřilo 192 měřic polí, 1 míra zahrady - posléze bylo ze dvora utvořeno 5 usedlostí; obec platí dvakrát ročně úrok 25 zlatých a 19 krejcarů; postavena barokní kaplička sv. Mikuláše na konci vsi; prozradili se někteří "kacíři" v Kobylí, Morkůvkách, Brumovicích, Mutěnicích a jinde; nepatrný zbytek nekatolíků po nezdařeném útěku mutěnických evangelíků vzal v Kobylí za své; škola se nachází v domě č. 124
      1751 byl jediným držitelem hodonínského panství Josef hr. z Czoboru 
      2. pol. 18 století v kostele pořízena kazatelna a křtitelnice
      1754  první sčítání lidu u nás - tzv. konskripce obyvatelstva se soupisem obydlených domů a jejich charakteristikou
      10.7.1762 císař František Josef Lotrinský (+1765), manžel Marie Terezie, koupil hodonínské panství od Josefa hraběte z Czoboru za 1 005 500 rýnských zlatých; Czobor byl přinucen k prodeji pro nevázaný a prostopášný život, který vedl k hospodářskému úpadku panství; lid radostně přijal tuto zprávu a oslavil ji - zbavil se otroctví strašného tyrana. Císařským majetkem bylo hodonínské panství až do roku 1918. Zároveň došlo k rozdělení jeho správy na dvě části - na Hodonínsko a Pavlovicko.
      1763 při sčítání lidu za Marie Terezie žilo v obci 601 obyvatel ve 155 rodinách
      1770 v monarchii zavedeno očíslování domů; stanoven nový robotní pořádek na hodonínském panství, tedy i v Kobylí
      1770 - 1783 jezuitský dvůr - kobylská "myslivna" byla dočasným sídlem hodonínsko-pavlovického panství
      1771 - 1772 velký hladomor
      1776 vydán robotní patent císařovny Marie Terezie, který nařizoval vrchnostem zakládat urbáře, v nichž měly být sepsány a zaznamenány povinnosti a břemena poddaných, které byly zavedeny patentem r. 1738
      1782 "dolní" svobodný dvůr byl podle dalekosáhlého plánu Raabova parcelován a rozdělen na 32 usedlostí po 13 měřicích polí, které byly obsazeny kolonisty z Čech; z těchto usedlostí byla vytvořena samosprávná osada s vlastním rychtářem
      1783 vrchnostenské úřady se stěhují z Kobylí do Čejkovic. Císař Josef II. koupil Čejkovice a protože ležely uprostřed velikého jeho panství, přeložil sem panské úřady. Někdejší čejkovické sídlo jezuitů bylo proměněno v zámeček. Panství hodonínské se značně zvětšilo a zaokrouhlilo a v této své celistvosti trvalo až do převratu v r. 1918. Josef II. koupil v Kobylí jezuitský dvůr pro studijní fond; před rokem 1848 sloužil jako panský ovčín.
      1784 Brumovice odfařeny od Kobylí - dostali vlastního faráře. Po vyhlášení tolerančního patentu se k evangelíkům, k církvi reformované v Kobylí přihlásilo 36 osob.
      1789? založena kobylská farní kronika; došlo k tomu spíše až v r. 1793 duchovním správcem Františkem Hříbkem
      1790 - 1791 v Kobylí bylo již 211 domů a žilo zde 948 obyvatel ve 237 rodinách. Obděláváno bylo 1000 jiter polí a 100 jiter vinic. Katastrální rozloha činila 2116 ha, z toho 1597 ha polí, 95 ha luk, 16 ha zahrad, 64 ha vinic, 46 ha pastvin, 14 ha rybníků a 216 ha lesa. Výměra neplodné půdy činila 67 ha
      1793 V popisu hodonínského panství je uvedena obec Kobylí s některými údaji: má faru, zámek, dvůr; leží dvě míle východně od Hustopečí při velkém jezeru; jezero o 672 jitrech a 312 sázích vysychá, potok tekoucí přes kobylské louky a nyní vysušenými rybníky hnal tři mlýny o čtyřech složeních (v Kobylí, Pavlovicích a u Trkmance). O Kobylském potoku je uvedeno, že tekl podle kobylských pahorků od východu k západu, byl posilován přítoky z rybníků panství ždánického, boleradického a od Čejče. 
      1793 přislíbena za císařského patronátu oprava fary, ale opravy byly shledány pro starou stavbu nerentabilní; založena farní zahrada
      1797 profesor politických věd a statistiky na lyceu v Olomouci Christoph von Passy (1763-1837) pokládá Kobylské jezero za největší v zemi (v roce 1808 pořídil mapu Moravy); založena nová farní kronika, která obsahuje i výpisky ze ztracené pamětní knihy; jako učitel na škole uveden Andreas Gabriel ze Strupšťan;v obci žilo 36 osob helvétského vyznání
      1797 - 1798 vrchnost vystavěla novou jednopatrovou farní budovu, stará budova byla přeměněna ve stáje; dočasně byly ke Kobylí přifařeny obce Brumovice, Čejč, Vrbice a na čas i Bořetice; farářem tehdy byl p. František Hříbek z Uherského Brodu; k faře náleželo 5 ha pozemků
      1798 postaven obecní hostinec; rychtářem Pavel Vajbar (čp. 81), pudmistrem Josef Otáhal (čp. 64), fojtem Cyril Melichárek (čp. 174), konšelé - úřadi: Jiří Kaňa (čp. 139), M. Chytka (čp. 74), Josef Borovička (čp. 88); ve Dvorcích rychtářem Wenzel Ilek (čp. 168), "úřadi" Tomáš Ryšavý (čp. 175) a František Klein (čp. 185)
    • 19. století

      kolem 1800 připomínány zajímavě propracované lisovny vína (presúze) v dnešním čp. 444 a 530; zhotoveny plastiky sv. Anny Samodruhé a sv. Josefa s Ježíškem na boční oltář Panny Marie i plastiky Jana Sarkandra a sv. Jana Nepomuckého pro loď kostela
      v 1. pol. 19. stol. působili v Kobylí tito faráři: František Hříbek (1793-1816), Jan Kraus (1816-1830) a Ignác Schůdek (1831-1860)
      1804 v Kobylí napočteno 251 domů a 1135 obyvatel (221 katolických rodin se 1092 osobami, 9 rodin protestantských a 4 smíšené se 36 osobami a 1 rodina židovská se 7 osobami
      1805 - 1806 vesnicí prochází při vojenském tažení Francouzi
      1808 zápisy o Kobylí ve vedených pozemkových knihách
      1816 císař František na honu u Kobylského jezera
      1820 byly zhotoveny katastrální mapy a parcelní protokol podle tereziánského a josefinského katastru. Stanovení hranic katastru naší obce bylo pod tlakem vrchní správy statku Hodonín, do jehož obvodu Čejč přímo patřil - tedy pro Kobylí nevýhodně.
      1821 účast místních obyvatel na hromadném odporu proti robotním povinnostem na jižní Moravě
      1823 vystavěna budova "panských mlatů" - stodola pro tehdejší horní dvůr
      1824 začíná vyměřování na nový katastr na základě císařského patentu o opravě daně z 27.12.1817
      30. léta 19. stol. nastala veliká změna ve vzhledu krajiny vlivem suchého léta - rybníky byly znovu vypuštěny, jejich dno bylo vysušeno a přeměněno v pole, zejména pro pěstování cukrové řepy. Touto změnou bylo postiženo i malebné Kobylské jezero, které se uvádí jak vysychající.
      1830 - 1831 obec postihla velká morová nákaza a delší období sucha. Po choleře se vylidnily některé "familie" a zvláště "Chaloupky". Hodonínská vrchnost potřebovala však právě mnoho robotních pracovních sil v Kobylí i dalších okolních dědinách, protože tu přibývalo mnoho polí po vysychajícím jezeře a rybnících. Dopomohla tedy některým slovenským rodinám z uherských císařských panství, aby se v Kobylí pomocí levných zápůjček zakoupily.
      1834 v Kobylí je již 257 domů se 1314 obyvateli
      1835 na kobylské škole působil učitel Tomáš Kubát, od r. 1862 jako nadučitel; na jaře započaty odvodňovací práce na vysušení Kobylského jezera; na staré Svodnici byl ještě vodní mlýn
      1836 voda z jezera najednou neodtekla, pokračovaly regulační a odvodňovací práce na vysušení Kobylského jezera; zrušena stará Svodnice, která vedla od Ostrůvku okolo Mikuláška k rohu Dolních (Předních) pastvisk u Hřebenů, a tzv. mlýnský potok, který vedl od dnešního Ostrůvku směrem k dnešním "Jochům" podle současného náspu železniční trati a od něho šikmo do staré Svodnice ke Hřebenům podél tehdejšího mlýna; pavlovický správce císařského statku dal vystavět dřevěný most přes vzniklý ostrůvek , aby usnadnil spojení mezi Kobylím a Brumovicemi; v horní části obce u kostela postavena nová jednopatrová školní budova na místě budovy čp.208, kde se vyučovalo do 1835; po třicetileté válce tu školní budova nebyla , až od poloviny 18. století se děti vyučovaly po domech; zrušen vodní mlýn na staré Svodnici připomínaný v r. 1538, v důsledku zrušení jezera a náhonu. 
      1836 - 1837 kraj navštívila nová vlna zhoubné cholery
      po 1836 postaven větrný mlýn Janem Herzánem (čp. 99) nad nynějším čp. 554
      1838 na bývalém ostrůvku v jezeře mezi Kobylím a Brumovicemi místo dřívějších stodol vystavěn nový dvůr (Ludwigshof), později zvaný Ostrůvek
      1839 železniční trať z Břeclavi prodloužena v červenci do Brna
      1845   jako pudmistr připomínán Nejedlík, který zanechal v obecní pokladně 300 rýnských zlatých; rozloha kobylských vinohradů činila 41,47 ha a sadů 14,58 ha z celkové rozlohy katastru 2116 ha ( orná půda zabírala 1089 ha, trvalé kultury 57 ha, trvalé travní porosty 327 ha, lesní plochy 211 ha a zbytek 425 ha jiné plochy)
      1846 v Kobylí bylo 251 domů s 1341 obyvateli; mezi nimi bylo 19 nekatolíků helvétského vyznání a 1 rodina židovská
      1846 - 1947 Kobylí se stává důležitým střediskem národního hnutí. Uvědomělí vlastenci z jižní Moravy se scházívali v Kobylí v lisovně u Bezděků. Patřili mezi ně kupec František Bezděk, rakvický Edvard Kornyšl a František Vlastimil Prúdek, kloboucký Josef Wurm, dále Kobyláci Josef Vykydal, František Borovička a Václav Kovařík a od r. 1847 dr. Waraus (Wahraus) z Klobouk.
      1848 v Kobylí pokračují schůzky vlastenců v Bezděkově lisovně, přestože vrchnosti a jejich úřady stopovaly nedůvěřivě každé hnutí na vesnici; k účastníkům přibyli z Vrbice Hubáček a z Brumovic Krátký; 20. 5. Informoval Edvard Kornyšl o revoluční schůzi ve Svatováclavských lázních v Praze a o zasedání moravského zemského sněmu od 30. 3. do 13. 5. 1848. Při poradě o zastoupení sedláků na sněmu (na 300 sedláků 1 volitel, na 15000 obyvatel poslanec) se přítomní dohodli na kandidatuře Josefa Wurma, starosty Klobouk, jako selského poslance; z Kobylí mu dali hlasy všichni 3 volitelé. Byla zrušena funkce "rychtáře - fojta" i "purkmistra (pudmistra)" a nahrazena starostou. Byl proveden převod státní správy z panství na okresy; Kobylí bylo zařazeno do okresu Hustopeče.
      kolem 1848 k pavlovickému velkostatku v Kobylí náležel "horní" dvůr a dvůr Ostrůvek, dále 722 ha půdy, z toho 504 ha polí, 71 ha luk, 1 ha zahrad, 4 ha pastvin, 1/4 ha jezer a 124 ha lesa
      2. pol. 19. stol. Kobylí se stalo nejpokrokovější obcí kraje díky rodině Bezděkové; tu se scházeli jihomoravští národní buditelé Kornyšl z Rakvic, Wurm a Wahraus z Klobouk. Došlo k úbytku obyvatelstva a to nejen obětováním ve vojenské službě "za císaře pána", odchodem za psací do Vídně, do služby do Němec (jak se říkalo i německým obcím v pohraničí). Docházelo k vystěhovávání mladých lidí za prací do Vídně.
      1850 - 1960 po reformě státní správy obec Kobylí administrativně příslušela k soudnímu okresu hustopečskému, vyjma let 1938-1945, kdy byla nejprve součástí okresu Židlochovice a později od roku 1942 do politického okresu Hodonín a k soudnímu okresu Klobouky
      1850 v zápisech Kobylí psáno jako Kobily i Kobili; počet obyvatel v Kobylí 1392
      1851 při volbě obecního výboru a starosty v Kobylí byl zvolen radním a zároveň místním školním dozorcem kupec a statkář František Bezděk (čp. 3), přistěhovalý do Kobylí, který se v r. 1845 oženil s Kobylankou Annou Kováříkovou; přilnul ke Kobylí a zasloužil se o povznesení obce; škola v Kobylí má 214 žáků; v Kobylí zřízena školní knihovna, do níž František Bezděk sám daroval největší část knih, učitelská knihovna má 395 svazků
      1852 narodila se Augusta Šebestová, rozená Bezděková, významná občanka, kronikářka kraje, autorka národopisné studie "Lidské dokumenty" (+1933)
      1855 provedena nutná oprava kostela a pro kostel pořízeny obrazy křížové cesty malované na palerku malířem Gutšem z Vídně podle malíře Führlicha; celkové náklady činily 1668 zlatých; v obci se vyskytla cholera
      1856 bylo provedeno stanovení hranic mezi majetkem panským a majetkem obecním; kobylským starostou zvolen František Bezděk a jeho dva přátelé - Josef Vykydal a Matěj Apoštol - se stali radními, členy obecního výboru byli také Mikulica, Češek, Kubík a Tvrďoch; v obci zřízena zásluhou starosty F. Bezděka a radních ovocná školka pro školní děti, aby byla zásoba mladých stromků pro vysazování příkopů a pustých strání
      1857 František Bezděk st. složil starostenský úřad, protože nesouhlasil s ostatními členy obecního výboru, aby rekruti dostali 20 zlatých na propití, až pojedou k odvodu; členem obecního výboru zůstal až do své smrti v r. 1870; obec založila "Památní knihu obce Kobylské" pro zapisování nejdůležitějších událostí v obci i skutků občanů, které se měly zachovat pro paměť potomků. Její první díl zahrnuje léta 1857 - 1907. Prvním kronikářem byl František Bezděk st. Po něm kroniku psali nejstarší syn František Věnceslav Bezděk (*1846, +1879) a dcera Augusta, provdaná Šebestová
      1858 založena opatrovna pro děti
      1858 - 1859 řešena majetková a s tím související užívací práva po zrušení (vysušení) jezera jednáním zplnomocněnců vrchnosti a zástupců obce, a to pokud jde o nové vedení Svodnice, svedení vod do dnešní Svodnice, úprava vodních ploch, zrušení starých cest, vytýčení nových cest, stavby nových mostů. Dohody byly často učiněny souhlasně, ale často ve prospěch statku. Zároveň byly řešeny otázky pastviště pod kostelem, u "Studýnek", na "Bílé hlině" a jiných místech sousedících pozemků obce se statkem, který měl tyto na různých místech, od horní části obce po čejkovický katastr Po jednáních následovalo geometrické zaměření změn a jejich zaknihování. Správa hospodaření vrchnosti byla převedena z Horního dvora na Ostrůvek, kde byly zřízeny správní budovy s obydlími pro správce i další úředníky a některé zaměstnance. vrchnost dávala pozemky ve značné míře do nájmu, neboť rozvojem Kobylí vzrostl "hlad" po půdě. 
      1860 po r. 1860 Kobylí považováno za nejuvědomělejší obcí v celém okolí; na obecní hromadě byly zvoleni prvními čestnými občany obce biskup Josef Jiří Strossmayer, dr. František Palacký, dr. F. L. Rieger, dr. Alois Pražák, Josef Wurm a dr. František Smola, vůdce Poláků ve Lvově
      1862 F. V. Bezděk chtěl založit v obci čtenářský spolek za účelem "poněkud nahraditi ... nedostatečné vyučování školní na venkově, jenž by vedl občanstvo ke světlu, v němž pro ten čas ni nejmenšího tušení nemělo", ale ze záměru zůstala jen čítárna v domě u Bezděků; záměry ovlivnil přístup tehdejšího německého faráře Šimona Svobody.
      1864 odevzdána místní kontribučenská záložna Hodonínsko-pavlovickému kontribučenskému fondu
      1865 30.6. shořelo na horním konci 15 domů
      1866 V Kobylí a okolních vesnicích bylo ubytováno rakouské vojsko. 20. 6. odešlo vojsko do prusko-rakouské války. Zápis v Památní knize Kobylské praví: "Rok 1866 zapsali jsme co rok útrap a strastí do pamětí našich." Starosta Václav Kovařík (čp. 1) se za vpádu Prusů do obce hrdě a udatně postavil veliteli posádky proti vymáhání krmiva pro koně (ovsa), které nebylo. Za vpádu Prusů zemřelo v Kobylí 6 jejich vojáků na mor (choleru) a byli pohřbeni na hřbitově vpravo od bývalé brány. 14. 10. vypukl v noci požár v "Barácích" a shořela celá ulice (14 chalup a stájí).
      1867 22. 9. založen v Kobylí čtenářský spolek "Pokrok", do kterého se přihlásilo 82 členů; nový farář p. Augustýn Pinkalský, "vlastenecký kněz", sám navrhl zřízení tohoto spolku; předsedou byl učitel Tomáš Kubát, jednatelem F.V.Bezděk. Ve spolkové knihovně bylo na 156 svazků, na 15 let byly předplaceny knihy Matice lidu vydávané v Praze. Byly rovněž objednávány četné noviny a časopisy. 14. 10. - shořelo 19 domů.
      1868 3. 8. byly schváleny nové stanovy v souladu se stanovami slovanského čtenářského spolku v Brně, které vyžadovaly zvláštní místnost. V červnu došlo k rozdělení spolku na dvě skupiny - konzervativní a liberální. Kobylskou obec se nepodařilo postavit za vzor moravským obcím, než bohužel uvědomělost lidu byla taková. 5. 5. 1869 došlo k ukončení záslužné činnosti spolku. 28.6. došlo k požáru na dolním konci a ve Dvorcích a shořelo 6 domů (čp. 1, 2, 3b, 192, 193, 194).
      1869 v Kobylí bylo 338 domů a 1560 obyvatel; založen ženský vzdělávací spolek "Libuše" s prvními dvaceti členy, jeho starostkou byla zvolena Emilie Bezděková, nejstarší dcera Františka Bezděka. Ve výboru dále byly Augusta a Anna Bezděkovy, Veronika Otáhalová, Josefina Damborská, Antonie Pešlová, Veronika Matějková, Františka Šťavíková a Františka Petrlová. Se založením spolku většina občanstva nesouhlasila; 4. 10. v Kobylí otevřena Občanská záložna, jejímž prvním jednatelem byl ml. František Věnceslav Bezděk; 15.10. - otevřen poštovní úřad v Kobylí (čp. 79 na horním konci). Prvním c.k. poštmistrem se stal František Věnceslav Bezděk a prvním poslem Tomáš Vrbka, který toho dne roznesl 234 listů; listonoš chodil pro poštovní zásilky do roku 1897 (do postavení dráhy) do Pavlovic.
      1870 starostou obce Kobylí František Borovička, radními Václav Nejedlík, Karel Tvrďoch; podle Augusty Šebestové obec má již 1700 obyvatel; zahájeno vedení obecních protokolů; škola byla již dvojtřídní; došlo k obnovení spolku Pokrok, což bylo přijato občany s nevolí. Nový výbor ve složení předseda Ondřej Voska, mistr kovář, náměstek předsedy Matěj Müller mistr kolářský, jednatel F.V. Bezděk, obchodník, pokladník Jan Španiel a členové F,. Bauer, obchodník, Jan Štěpán, učitel a František Sicha, mistr pokrývačský, uvalil na sebe všelikou zášť občanstva.; protože muziky kazily mrav a kázeň v obci, ba páchány při nich nezřídka i vraždy, došlo k pokusu o nový druh zábav. První pokus se uskutečnil 22. 11. V hostinci Jana Španiela, kde na slavnosti vystoupil s projevem F.V.Bezděk a s deklamacemi Antonie Pešlová a Augusta Šebestová.
      1871 se vzdal poštmistrovského místa F, V. Bezděka po složení poštovní zkoušky se stala poštovní výpravčí Augusta Bezděková. Pošta jí nemohla být svěřena, protože nebyla plnoletá. Poštmistra dělal F. Bezděk st., kterému byla zkouška prominuta.. Po smrti otce jí byla svěřena administrace a až do roku 1886 byla Augusta Bezděková poštovní expedientkou; v letech 1871 -1886 byla pošta na dolním konci v čp. 3a
      1872 v Kobylí první šicí stroj. Koupila si jej Antonie Pešlová, dříve šička ve Vídni.
      1874 bylo rozhodnuto vybudovat silnici od Pavlovic přes Bořetice a Kobylí k Terezínu, v roce 1875 se přikročilo ke stavbě a za dva měsíce byla hotova silnice od Pavlovic k Bořeticím, v roce 1876 pokročila stavba až ke dvoru Ostrůvku a v roce 1877 byla dokončena u terezínského dvora. Výstavbu úseku Bořetice - Terezín řídil, dozoroval inženýr Antonín Veselý z Brna.
      1875 1. 6. - shořely 54 domky ve "Dvorcích" a "Barácích"; požár vznikl v "Barácích" v domě Marie Varmužové (čp. 280) a rozšířil se na obě strany "Dolního konce" a do "Dvorců". Vše lehlo popelem - bylo sucho, vál silný vítr a chyběly hasicí prostředky mimo ručního polévání; přes pomoc sousedních obcí pro nedostatek vody bylo všechno hašení marné. 16. 6. - p. Nejedlíkovi povolena pec k pálení cihel "U Mikuláška". Ve škole zavedeny ženské ruční práce. První industriální učitelkou byla Marie Šimonová z Lužánek.
      1876 ve zřízené cihelně na obecním pozemku proti Mikulášku zahájil pálení cihel bývalý starosta p. Václav Nejedlík (čp. 89). Bylo to místo, kde si již dříve zájemci dělali ručně cihly (vepřovice), protože tam byly podmínky - jílová půda směrem k "Hrabinkám" a vysoká hladina spodní vody (na její získání stačilo vyhloubit jámu 1 m). V únoru našli dělníci při kopání sklepa Jana Bláhy u Suchořádské zmoly mamutí kel. Ředitelství Františkova muzea uveřejnilo o nálezu zprávu v brněnských novinách. 20. 3. zřízeno ovocná škola pod kostelem na tzv., "Trávníkách". 11. 6. za velké bouře byly způsobeny nesmírné škody na lukách, vinohradech, poškozeny zejména nové chalupy v "Městě" a ve Dvorcích, ve velké vodě se utopil také 1 čeledín. 13. 8. se konalo v obci první divadelní představení uspořádané zdejšími i okolními studenty (z Kobylí Martin Fric, Method, Anna a Augusta Bezděkovi, Marie Šimonová, z Brumovic Jan Herben, z Vrbice Ostřížek a 3 další z Klobouk). Sehráli dva kusy toho času oblíbené: Tatínkovy juchty a Pan Franc. Návštěvníci představení byli i z Pavlovic, Rakvic, Čejkovic, Bolehradic, Brumovic a Vrbice. Provedena přístavba školní budovy v horní části obce.
      1877 ve škole bylo zavedeno polodenní vyučování v obou třídách
      1879 3. 4. při návštěvě hodonínského panství zavítal na Kobylsko na císařský hon císař František Josef I. a jeho choť Alžběta spolu s 34 šlechtici a šlechtičnami. Štvanice se zúčastnila obě veličenstva. Tato společnost, která v plném počtu pronásledovala laňku na Ostrůvek, vyslovila se, že se jí kobylské okolí líbí. Založena školní kronika. 1. 3. nastoupil na kobylskou školu po Tomáši Kubátovi, který zde působil 44 let nadučitel Josef Blažek. V srpnu byl zvolen starostou obce Václav Nejedlík a radními František Novák, František Sicha a Karel Tvrďoch. V kronice se připomíná zabřednutí obce v posledním čase do velikých peněžitých nesnází a zahnízdění bohapustých nepořádků. "Bujná chasa si libovala v nevázaném pustém veselí a vyváděla neslýchanosti za noční doby, nad nimiž počestným občanům kobylským se hrůzou ježily vlasy." 17. 11. jednáno o rozšíření školní budovy, která již nedostačovala pro 357 žáků. Po komisionálním jednání bylo požádáno ředitelství c.k. hodonínského velkostatku o odprodej kusu zahrady vedle dosavadní školy, kde přístavbou měly být získány 2 vyučovací místnosti (tím by vznikla škola čtyřtřídní) a 2 byty pro učitele.
      1880 31. 12. počet obyvatel v obci vzrostl na 1915 (979 mužů, 936 žen, 1866 katolíků, 17 protestantů, 32 židů, 1906 Čechů, 9 Němců /šlo o správce a úředníky německých nájemců císařského velkostatku na dvoře Ostrůvek/); obec postihly 3 požáry: 9. 6. shořely na "Mlsově" pod kostelem 3 chalupy, 21. 8. stodola na vrchním konci a 29. 8. "v dědině" 3 domy s hospodářskými staveními; 10. 7. zemřel ve věku 61 let zasloužilý občan František Bezděk
      1881 školní kroniku založil nadučitel Josef Blažek
      1882 založen parcelní protokol spolu s katastrální mapou; přistavěno boční křídlo školy a škola rozšířena na čtyřtřídní; stavba dokončena 23. 10.; obec opět postihly dva požáry; 1. 5. oheň strávil dvě obydlí, hospodářské stavení i stodoly čtvrtláníků čp. 4 a 5 a dále chalupy čp. 275 a 276 i stromoví, ohrady u zahrad a dřevo ve dvorech. Vítr způsobil, že plameny zničily i obilí na sousedních polích; 28. 7. shořela pak chalupa čp. 232 na "Mlsově" pod kostelem
      1883 12. 1. zahájila i v Kobylí činnost poštovní spořitelna u c.k. poštovního úřadu; 28. 10. uspořádali místní ochotníci divadelní představení - frašku "Zmatek nad zmatek" od Augustina Kotzeba, jehož výtěžek věnovali školní knihovně a k založení místního okrašlovacího spolku
      1884 rozhodnutím hejtmanství bylo Kobylí připojeno ke zdravotnímu obvodu Pavlovice, který tvořily také Bořetice, Vrbice a Němčičky; provedena oprava mostu přes Svodnici
      1885 starostou obce byl zvolen Václav Nejedlík, radními František Novák, Václav Vykydal a Jan Křivka; 4. 10. byl posvěcen školní prapor věnovaný manželi Karlem a Kateřinou Tvrďochovými; 5. 12. - Františka Vajbarová ustavena porodní bábou (asistentkou) za 10 zlatých ročně
      1886 vzhledem k provdání se Augusta Bezděková-Šebestová vzdala pošty v Kobylí a místo c.k. expedienta bylo uděleno jejímu bratranci Václavu Kovaříkovi ml.(poštmistrem byl do r. 1899). Poštovní úřad se nacházel na dolním konci v č. 16; opět v obci hořelo a požáry zničily 16. 7. chalupu čp. 93, 20. 7. pak chalupu čp. 359
      1887 17.5. shořel větrný mlýn Františka Sichy nad vinohrady Padělky, 28. 8. udeřil blesk do domu Roziny Michnové, zapálil stavení a shořely i sousední 3 domy; 28.10. požár zničil dvě stodoly na horním konci a 6.12. večer shořely na Suchém řádku 4 chalupy; provedena oprava farní budovy; 11.12. - rozhodnuto rozšířit čtyřtřídní školu od příštího školního roku 1888/89 na pětitřídní;
      1888 ustavil se školní podpůrný fond; na hřbitově byl postaven první kamenný pomník; jinak byly hroby označeny železnými kříži a ohrádkami z latí zeleně natřenými; 24.7. se konala volba nového obecního představenstva; starostou byl jednomyslně zvolen Václav Kovářík st., ale úřad nepřijal. Za starostu byl zvolen Josef Otáhal, který funkci přijal po velkém přemlouvání. Radními byli zvoleni" František Borovička, Antonín Sedláček a Tomáš Šťavík.
      1889 starostou Josef Brdečka, radními Josef Borovička, František Kubík a Bartoloměj Mikulica; 2.4. shořely tři podsedky "v dědině"; 31.10. - zhotovil chalupník Jakub Lanžhotský pro Národní divadlo v Praze tři fedra pro drama G. Preissové "Gazdina roba"
      1890 v obci 376 domů s 1697 obyvateli (z toho 23 Němců a 35 židů); 29.6. - strašné krupobití zničilo mnoho střech, oken, polí i vinic, takže byla velmi špatná úroda a vůbec se nekonalo vinobraní (padaly kroupy jako holubí vejce, lidé nemohli z polí utéci); rozhodnuto o stavbě příjezdové silnice k nádraží
      1890 - 1891 nejkrutější zima za celé století; 18. 1. 1891 bylo přerušeno spojení s okolními vesnicemi. Vozy s řepou a obilím uvízly ve sněhu mezi Kobylím a Bořeticemi.
      1893 do kostela pořízeny nové gotické oltáře a celý kostel byl velmi vkusně upraven
      1896 stavba lokální dráhy ze Zaječí přes Kobylí do Čejče a Hodonína a vybudováno nádraží; stavbu, která začala 1. 5. Vedl Ing. Otomar Náprstek ze Zlonic; potřebný štěrk se bral z vrchu Floriánek ve Velkých Pavlovicích a z Velkého vrchu v Kobylí i ze soukromých polí.
      1897 16. 5. byl slavnostně zahájen provoz na železniční trati Zaječí - Kobylí - Hodonín; na místní dráze jezdí ze Zaječí do Hodonína tři vlaky (z Kobylí v 9,13; 15,02; 19,13 - jen do Čejče) a z Hodonína do Zaječí rovněž tři vlaky (z Kobylí 5,00; 8,09; 12,52); opraven kostel asi za 11 000 zlatých, zároveň pořízen nový oltář; obec obdržela od zemského výboru 150 korun na opravu cest v osadě; vysázena Suchořádská zmola akáty a ořechy
      1899 v obci 376 domů a 1689 obyvatel, z toho 1666 Čechů
    • 20. století

      1900 rozloha obce 2116 ha, z toho 1597 ha polí, 96 ha luk, 16 ha zahrad, 64 ha vinic, 46 ha pastvin, 216 ha lesa; stav dobytka: 90 koní, 740 kusů hovězího a 980 kusů vepřového dobytka; v obci bylo 391 domů a 1801 obyvatel (882 mužů, 919 žen), z toho 1781 Čechů; podle náboženství 1756 katolíků, 28 evangelíků a 17 izraelitů; větší počet občanů (asi 83 do konce roku 1903) - část zadlužena - odjeli hledat lepší život a za prací do Ameriky; zřízen obecní chudobinec u obecní hospody; bylo pozorováno sesouvání půdy mezi Čejčem a Kobylím na polích "Strže" směrem "K jezeru", dále na Suchém řádku a pod kostelem poblíž Mlsova; také sjel kus farské zahrady; v zápisech Kobylí uváděno jako Kobyly i Kobylí; byla vydána v Olomouci kniha Augusty Šebestové "Lidské dokumenty a jiné národopisné poznámky", která obsahuje rozsáhlý etnografický materiál z obce Kobylí a jejího okolí; byla postavena nová poštovní budova č. 258 na dolním konci vedle obchodu V. Bezděka, místo poštmistra přijala opět Augusta Šebestová, kterou přechodně zastupovaly Anna Denková, Fanny Russinová a Antonie Rossbachová; (na počátku 20. století - došlo k postupnému vystěhování do Ameriky 83 osob (do konce roku 1903). Prvními zdejšími vystěhovalci byli Marie Otáhalová a její bratr, kteří pracovali ve Vídni a po nich následoval Antonín Bauer. Naprostá většina odešla do Texasu.)
      1901 27.4. - provedena výsadba 1500 vrbových proutků u "Studýnek"; v obci bylo 205 sirotků (12 úplně osiřelých, 161 poloosiřelých a 32 nemanželských=polosirotků)
      1902 vznikla místní Raiffeisenka; lidová knihovna v Kobylí byla rozdělena na dvě filiálky: na vrchním konci půjčovali knihy sl. Marie Sedláčková a Petr Mikulica, pokrývačský učeň, na dolním konci pak p. Marie Sichová a Josef Bunč, dělník. Ve fondu knihovny bylo asi 400 knih. Poblíž nádraží zřízen sklad uhlí z českých dolů dubňanských chalupníkem a tesařem Františkem Fridrichem. Po něm převzal agenturu dolu rolník Petr Pátek. Agenturu německé Dubňanské uhelné společnosti měl truhlářský mistr Antonín Franc. Sklad kamenného uhlí a sklad stavebního dřeva u nádraží měl také kolářský mistr Matěj Müller. 9.8. poprvé přijely do Kobylí houpačky se 6 lodičkami.
      1903 podle Památní knihy kobylské bylo v obci 5 obchodů (Vladimíra Bezděka, Rudolfa Bauera, Terezie Weiglové (na konci židovy uličky), Morice Weigla a Emanuela Weigla (na vrchnim konci), které kromě obchodu Bezděkova byly spojeny s nálevem kořalky; 2 hostince - U zlatého lva (Václava Nejedlíka na dolním konci) a obecní (uprostřed dědiny); dále byli v obci tito řemeslníci: 4 truhláři, 3 koláři, 2 kováři, 5 krejčích, 14 obuvníků, 2 perletáři, 8 zedníků, 4 pokrývači, 2 pekaři, 5 tesařů a 1 bednář;
      1904 provedena nouzová stavba silnice přes dědinu; provedena výsadba ovocných stromků, zejm. jabloní, kolem silnice k Terezínu místo akátů; na Jihomoravské hospodářské, průmyslo-živnostenské a národopisné výstavě v Kloboukách byli vyznamenáni i vystavovatelé z Kobylí. Získali 1 zlatou a 2 bronzové medaile a 16 občanů peněžité odměny
      1905 ustaven chudinský fond
      1906 na dolním konci dědiny u silnice byla postavena obecní váha; v květnu bylo započato se stavbou 3 studní pro obecní vodovod; 18. 2. valná hromada Občanské záložny věnovala ze svého zisku 200 korun na stavbu místního vodovodu, 200 korun na pořízení nových varhan a 100 korun na školní výlety; 11. 3. Informoval na folkloristické přednášce okresní adjunkt Kodýtek z Klobouk o zřízení Krajinského muzea v Kloboukách. Na jeho výzvu věnovali občané různé předměty z naší obce, které se dnes nacházejí v této instituci
      1907 otevřel mlékárnu pan Josef Životský; zahájila v obci činnost sirotčí rada za předsednictví Jana Otáhala. V obci bylo 205 sirotků (12 úplně osiřelých, 161 polosirotků a 32 dětí nemanželských); založeny archy pro každého místního sirotka; při prvních volbách podle všeobecného hlasovacího práva získali agrárníci 28, sociální demokraté 24, mladočeši 20, klerikálové 17, státoprávní radikálové 9, staročeši 6, realisté 2 hlasy
      1908 založena nová Pamětní kniha obce - do r. 1924 ji vedla Augusta Šebestová; v obci ustavilo dělnictvo místní organizaci sociální demokracie; v březnu postavil velkostatek na panském poli u dvora Ostrůvek dělnický domek; 13.9. v Kobylí zřízen hasičský sbor; 1.12. vznikl místní odbor Národní jednoty pro jihozápadní Moravu - předsedou Vladimír Bezděk (čp.3), jednatelem učitel Antonín Procházka; ovocné stromy byl značně ničeny zhoubným hmyzem - bourcem kroužkovým, který se přemnožil a ničil sady, lesy i vinice,. Při likvidaci této pohromy se osvědčila školní mládež, která jako sběrač vajíček, prstýnků a housenek bource vydatně pomáhala při jeho ničení. Nasbírala 46 569 prstýnků a 8,5 l vajíček bekyně.
      1908 - 1909  zřízen obecní vodovod
      1909 vinice postihl révokaz; v obci ležel o manévrech celý měsíc Hessenský pluk č. 49; na okresní náklady postavena silnice od železniční trati (kolejí) až na "Horní konec", ke "Kapli" (k nynějšímu čp. 611)
      1910 v obci 404 domů a 1855 obyvatel; postavena uprostřed obce další jednopatrová školní budova na někdejším podsedku se zahradou čp.135; postaven samospádový vodovod ze studní v humnech čp. 92 a 99. Výpusti (stojany) byly zřízeny u domů čp. 127. 139 a proti domům čp. 43, 54, 57, 133 a 146
      1913 založena tělocvičná jednota Sokol; jeho prvním starostou byl Vladimír Bezděk. Členové se scházeli a cvičili přechodně v dolním hostinci, u Bezděků (v domě čp. 3), u Kováříků (čp. 1) a u Ludvíka Junga (čp. 128)
      1914 ustavující schůze skupiny Sdružení venkovské omladiny - skupina měla v roce 1914 6 schůzí; další činnost spolku byla přerušena smutnou dobou válečnou
      1914 - 1918 na bojištích první světové války padlo 49 kobylských občanů; z Kobylí byl největší počet legionářů z bývalého hejtmanství hustopečského, i když velikostí a počtem obyvatel obec nebyla největší; v ruských legiích bojovalo 21 legionářů, v italských legiích 5 legionářů, ve francouzských legiích 3 legionáři; z války se vrátilo 34 občanů jako váleční invalidé, 4 z nich na následky invalidity v letech 1919 - 1922 zemřeli; vojenskými zběhy byli: Augustin Vojtěšek (*1898) z čp. 56 - utekl z vlaku u Podivína; Josef Tlach (*1889) z čp. 423 - utekl při zatýkání přes střechu domu čp. 23, kde se skrýval u manželčiných rodičů
      1915 bylo odvedeno do válečné služby 31 občanů ve stáří 43-50 let
      1917 provedena vojenská rekvizice na zásoby potravin. Vojáci 81. jihlavského pěšího pluku se chovali velmi slušně, nalezené zásoby lidem nebrali, ale upozornili je na lepší uschování
      1918 z císařského hospodářství byl založen Státní statek v Kobylí v majetku státu, v péči ministerstva zemědělství jako součást státního velkostatku Hodonín v letech 1919 - 1951; posledním správcem císařského dvora byl Němec p. Stolla, novým správcem už státního statku v roce 1919 p. Zedníček
      1918 - 1938 prvenství v politickém životě obce náleželo lidové straně ostře sledované stranou agrární
      1920 počet domů v Kobylí 407; starostou obce Augustin Otáhal (čp. 147); založena místní skupina "Družiny čs. válečných poškozenců" na návrh Stanislava Jangla. Měla 62 členů. Předsedou byl zvolen Augustin Michna. V srpnu se vraceli poslední zajatci domů z Ruska; 7.-8. 9. - došlo k samovolnému zabírání půdy velkostatku v rámci první pozemkové reformy
      20. léta V obci zakládány organizace politických stran. Největší vliv měla strana lidová, dalšími stranami v obci byli strana republikánská, sociální demokracie, živnostenská a národně socialistická. I jiné strany zde měly své přivržence.
      1921 v obci žilo 2208 obyvatel, z toho 2205 Čechů; počet domů v obci 417; 10.-11.10. v rámci generální stávky zemědělského dělnictva se stávkovalo i na státním statku v Kobylí; 19.-23.10. stávka za mzdy na velkopavlovickém velkostatku, také na dvoře v Kobylí; vznikla v obci místní skupina Komunistické strany Československa; byla vyhlášena částečná mobilizace vojáků-záložníků k ochraně státu při Karlově puči v Maďarsku
      1922 - 1936 na prostranství "U lípy" se konaly sokolské hody; prostor "U lípy" sloužil také k dětským hrám, zábavným kočovným společnostem (kolotoče, střelnice, provazochodci aj.), k cvičením a slavnostem místních spolků.
      1923 13. 3. - Státní statek měl 17 čeledínů (pro 12 párů volů a 5 párů koní), 12 sekáčů a 25-30 děvčat "akordnic"; v obci zřízena dětská poradna; zavedeno pravidelné půjčování knih v obecní knihovně umístěné v nové škole; této činnosti se nezištně ujali učitelé manželé Eklovi, paní Marie Gröslová a několik dalších obětavých žen
      1924 obcí projel první prezident-Osvoboditel ČSR T. G. Masaryk na cestě po jižní Moravě z Čejče k Velkým Pavlovicím. Krátce se zastavil u domu čp. 274, kde byl tradičně přivítán podáním chleba a soli a krátkým proslovem. Prezident poděkoval za přivítání všem přítomným a popřál jim hodně úspěchů do dalších let; založeno Vodní družstvo za účelem odvodnění přemokřených pozemků. Celkové náklady byly uhrazeny subvencí ze státních prostředků; Státní statek prováděl odvodňování svých polí samostatně jednak otevřenými příkopy, jednak odvodňovacím kanálem zvaným lidově "Smraďula", do něhož vyúsťovala část svodů. Odtud se voda přečerpávala do Svodnice, jejíž hladina byla na vyšší úrovni; obec získala od Státního statku tzv. "Horní Zelničky", tj. polní trati od "Lípy" do železniční trať. Pozemky byly rozděleny na stavby pro občany. TJ Sokol získala místo pro zamýšlenou stavbu sokolovny; bylo postaveno několik domů na obecních pozemcích v tratích "Pod padělky", "Na skále" a "U větřáku". Připravovalo se provedení pozemkové reformy, do níž zasáhlo nepříznivě proti občanům Kobylí rozhodnutí Pozemkového úřadu přidělením některých kobylských pozemků okolním obcím.
      1925 založena tělocvičná jednota Orel; u Svodnice byl postaven nový válcový mlýn Františkem Lesou z Mutěnic na naftový pohon; obecní hostinec byl prodán manželům Kadlecovým. Na hospodě zůstala pro obec služebnost ponechání místnosti pro úřad, místnosti pro zasedání, místnosti chudobince, právo skladovat na půdě krmivo pro obecní plemeníky, vchod do hostince s právem užívat sociální zařízení. Kadlecovi si vyžádali povinnost od obce pořádaní všech veřejných prodejů, pronájmů apod., prováděných pod správou obce v zakoupeném majetku; sokolové postavili na zakoupeném místě sokolovnu. Materiál na stavbu poskytli členové Sokola a příznivci z řad občanů a hlavně členů Republikánské strany a Domoviny, jejichž mluvčí byl Josef Otáhal (čp. 447). Uvedené organizace získaly právo bezplatného užívání sálu na své akce za náhradu vzniklých nákladů.
      1926 zahájila činnost pokračovací učňovská živnostenská škola pro učně z Kobylí a okolí. Vyučovalo se jednou týdně; postaven nový poštovní úřad s bytem pro vedoucího poštovního úřadu; byla postavena nová hasičská zbrojnice; v sokolovně bylo zavedeno promítání němého filmu, které bylo doprovázeno hrou na klavír
      1927 13. 2. - začala stavba přívodu elektrického vedení a 17. 7. byl do obce přiveden první elektrický proud. Vysoké vedení bylo vedeno až po transformátor uprostřed obce proti domu čp. 52. Počáteční krok elektrifikace vedl k zavádění elektrického proudu do jednotlivých domů ke svícení i k dalšímu užívání v zemědělství i jiné výrobě. Byl to významný krok k mechanizaci všech druhů prací; počet domů činil 495
      1928 "U lípy" byla velká důstojná oslava 10. výročí vzniku Československé republiky
      1929 starostou obce Petr Sedláček (čp. 91); začal se projevovat nástup celosvětové hospodářské krize
      1930 v obci bylo 527 domů s 2208 obyvateli, z toho 2205 Čechů; zřízeno stavební družstvo a dvě hospodářská družstva
      1930 - 1935 na podporu nezaměstnanosti bylo provedeno velké stavění silnic a cest v obci i do polí. Dlužným pachtýřům obecních polí byla poskytnuta možnost nájem si odpracovat. Materiál na stavby byl použit z obecní skály (za čp. 98) i ze soukromých lomů. Postupně byly postaveny silnice Vývozek, Čaganov, Zahrady, Mlsov, Dvorce, Baráky a k Mikulášku. Těmito úpravami cest a zvýšenou kritikou různých zlozvyků se zvýšila čistota obce, schůdnost cest, odtok vody, odpadu a močůvky i vody ze silážních jam v zastavěné části obce;
      1934 zrušena "luža" - nádrž k zachycení přívalových vod a kalů, sloužící i k plavení dobytka (za současným obecním úřadem) při stavbě nynějšího Katolického domu; na schůzi u Budíků byl založen Všesportovní klub a pro jeho činnost byla vybudována hřiště pro kopanou a odbíjenou na "Kapli" (U studýnek"). Menší plochu pro zřízení hřiště byla obcí poskytnuta i za domem čp. 589.
      1935 otevřen modernizovaný válcový mlýn p. Františka Lesy; dostavěn svépomocí a obětavostí části občanů Katolický dům; provedena kanalizace od čp. 77 dolů obcí k čp. 218 a zároveň s touto úpravou obce byla zavezena rokle (zmola) v průměru 3 m hluboká a až 10 m široká, táhnoucí se od čp. 136 k čp. 381; na silnici byla upravena cesta od železniční trati po Mikulášek, která byla "utopená" a na most přes Svodnici se jezdilo do kopečka
      1937 kino zahájilo promítání ozvučených filmů - první promítaný film "Jánošík"; zřízena pamětní deska na zdi kostela občanům padlým v první světové válce; zřízena provozovna (filiálka) Vinařského družstva VINOPA ve Velkých Pavlovicích; druhé vinařské družstvo agrární zakoupilo v ulici "Pod Padělky" dva domy, kde postavilo velký sklep a následně pak v dalších letech provozní vinařské budovy; rozhodnutím obecního zastupitelstva začala "U lípy" pořádat své hody TJ Orel; Sokol byl odkázán na pořádání hodů do své zahrady do prostoru podstatně menšího
      1938 v obci žilo 2208 obyvatel; 21. 5. - vyhlášena částečná mobilizace; k obraně vlasti nastoupilo celkem 21 občanů, z toho 16 občanů ročníku 1913 po základní službě a 5 starších občanů - vojenských odborníků. Na Kobylím vrchu "Homole" byla zřízena protivzdušná hláška (pozorovatelna) s trvalým telefonním spojením a službou. Posádka byla ubytována v obci.; ve školním roce 1938/39 navštěvovali obecnou školu 333 žáci (176 chlapců a 157 dívek), koncem školního roku se počat žáků zvýšil na 357 (184 chalci a 173 dívky); 23. 9. vyhlášena všeobecná mobilizace; mimo vojáky do 40 let narukovali určení specialisté, důstojníci v záloze, vybrané dopravní prostředky a koně. K doprovodu koní do Hustopeč musela obec vyslat muže-nevojáky.; říjen - při odsunu vojska ze Sudet přišel do Kobylí Bzenecký dělostřelecký pluk z Dolních Dunajovic, který zaujal nové palebné postavení v dolině pod kostelem. Koně a vojáci byli ubytováni u občanů. Kobylští rolníci pomáhali také svými potahy při stěhování zásob Hospodářského družstva z Hustopeč do Bořetic.Současně se přistěhovalo ze zabraného pohraničí i několik rodin a bylo jim zajištěno bydlení. Později přibyly do obce i rodiny našich občanů ze Slovenska a bylo sem převeleno i několik četníků; četnická stanice byla umístěna na poště v prvním poschodí
      1938 - 1945 okresní správa byla z Hustopeč, které se staly součástí Sudet, přeložena do Židlochovic, později bylo Kobylí začleněno do okresu Hodonín
      1939 starosta Petr Sedláček (čp. 91) ze zdravotních důvodů předal část svých povinností Petru Mikulicovi (čp. 460); jako vedoucí polesí byl jmenován bývalý příslušník pohraniční stráže Rozner, který se horlivě zapojil do Národního souručenství jako Čech, po roce však byl z něho Němec, který odešel z obce (údajně do armády); 30. 4. - na trvalý odpočinek odešel řídící učitel Bedřich Ekl a správou školy byl pověřen učitel Antonín Přinesdom; 25. 6. - obecní zastupitelstvo se usneslo požádat o zřízení újezdní měšťanské školy v Kobylí (pro Kobylí a Vrbici); později 24. 8. Byla žádost změněna na zřízení měšťanské školy neújezdní jenom pro obec Kobylí
      1940 otevřen 1. ročník měšťanské školy; fúzovala Občanská záložna a Raiffeissenka
      1942 skončila činnost kruhové cihelny; koncem března - podle zákonů přejatých z Říše - byly při židovském holocaustu vystěhovány dvě židovské rodiny Weiglů (11 osob). Přes soustředění v Brně přijely 4.4.1942 do Terezína. Zde zemřel 16.6.1942 Michael Weigl; ostatní příslušníci rodiny byli odsunuti (až na Růženu Weiglovou) do vyhlazovacích táborů již v dubnu 1942 (do Rejowiece 5 osob 18.4. 1942, do Izbicy nebo Lublinu 4 osoby 27.4.1942). Růžena Weiglová byla deportována 19.10.1942 z Terezína do Treblinky. Datem odjezdu na východ informace o členech Weiglovy rodiny končí. Přesná doba úmrtí a místa smrti nejsou známa.
      1943 odvlečeno do koncentračního tábora také šest dětí Bernátkových ze smíšeného manželství ve věku 5 až 13 let. Jejich otec Bernátek patřil domovským právem do naší obce a při odtržení Slovenska od republiky byl nucen přijet do protektorátu. Rodina bydlela na sklepě nad parkem (čp. 98). Matka byla Rómka. Z tohoto důvodu byly děti z příkazu místními četníky odebrány obci. Matka s nejmenším dítětem byla tehdy na tajné návštěvě na Slovensku a tím se zachránili a přežili válku. Odvlečené děti zahynuly v Osvětimi. 
      1940 - 1945 za protiněmeckou činnost byli uvěznění: dočasně učitel Karel Berger (*1902) a Jaroslav Jílek (*1913) z čp. 4, a do konce války Antonín Křivka (*1901) z čp. 107, jehož bratr odešel do Anglie a vrátil se jako člen osobní stráže prezidenta Beneše (po roce 1948 byl zatčen a popraven za "protistátní činnost". Nuceným nasazením na práci v říši, tzv. totálním nasazením, byli masově postiženi příslušníci ročníků 1921 a 1924. Někteří byli zařazeni i do jednotek Todtovy organizace. Za černý trh byli potrestáni a nevrátili se: Ondřej Češek (*1902) z čp. 483 - zemřel v Bautzenu a Martin Novotný (*1892) z čp. 564. Někteří se vrátili až po ukončení války. Za druhé světové války - v Kobylí bylo 7 telefonních účastnických stanic.
      1945 8. 3. - starosta Antonín Sedláček se vzdává úřadu; 14. 4. - v sobotu ve večerních hodinách byla osvobozena obec Rudou armádou, která do obce pronikla od Vrbice a celou ji bez boje obsadila až po Svodnici. Po průzkumných hlídkách přišly další jednotky, hlavně jezdecké oddíly Malinovského armády. Ubytovaly se v obci, koně byli umisťováni ve dvorech a uvolněných stájích, vojáci se ukládali k odpočinku podle daných možností. Prvním těžce zraněným občanem již večer 14.4. byl učitel Karel Berger (+16.6.1945). 15. 4 . - v neděli ráno pokračovaly masově jezdecké oddíly i se zásobovacími vozidly v nástupu na Brno. Fronta byla krutá, ale v obci k boji nedošlo. Německá vojska se stáhla a ustupovala těsně před Rudou armádou ve směru na Němčičky, Morkůvky a Boleradice. Obec byla bombardována na několika místech i ostřelována z leteckých kulometů, hlavně ale cesty k lesu a shromaždiště vojsk. Byli mrtví a ranění vojáci i civilisté místní občané. Odhaduje se, že padlo v kobylském katastru přes 100 vojáků a mrtvých koní zůstalo v lese na 500. Bojovalo se tvrdě v naší blízkosti po dva dny, pumy a granáty dopadaly i na naši dědinu, ale škody na staveních mělo jen několik jedinců. 16. 4. - z mostu přes Svodnici se zřítil tank Rudé armády při nástupu k lesu směrem na Brno. Jeho posádka - dva vojáci - zahynuli a byli pohřbeni v zahradě dnešního domu čp. 22. Otec velitele tanku sloužící v zásobovací jednotce v Brně přivezl synovi pomníček, který je dnes umístěn na přemístěném hrobu před domem čp. 493. V dubnu vznikl v obci frontový Revoluční národní výbor, jehož sídlo bylo v bývalé radnici, v květnu pak se tento samosprávný orgán konstituoval ze čtyř povolených politických stran. Předsedou obou těchto orgánů byl Petr Mikulica (čp. 460). Po jeho odstoupení se stal předsedou Národního výboru učitel Jaroslav Kratochvíl (čp. 582). 19. 4. - na Mlsov spadly tři bomby. V květnu se započalo se stavbou letiště na pozemcích státního statku za Ostrůvkem (na dvanáctém) a zároveň se budovaly kryty a palebná postavení na obranu letiště. Plánovaná obsluha letiště - piloti bydleli po domech v Kobylí a Brumovicích, mužstvo ve dvoře Ostrůvku a v sokolovně, a to až do listopadu 1945. 10. 5. - slavnostně oslavováno ukončení války průvodem obcí a shromážděním "U lípy", kde promluvil předseda NV Petr Mikulica a rusky učitel Jaroslav Kratochvíl. obec opět administrativně příslušela do okresu Hustopeče.
      1945 - 1946 do pohraničí přesídlilo z Kobylí po ukončení 2. světové války 75 rodin, nejvíce 13 do Zaječí a 12 do Dolních Dunajovic, do Pavlova a Dolních Věstonic po 3 rodinách
      1946 v obci trvale žilo 2282 obyvatel; po volbách 26. května byl zvolen předsedou Místního národního výboru Josef Kocourek, malozemědělec (čp. 428); 15. 11. zahájil činnost obecní rozhlas; zahájilo činnost Vodní družstvo; počet účastníků telefonní sítě se zvýšil v obci na 18
      1948 v Kobylí bylo již 618 domů a 2200 obyvatel; při reorganizaci školství byla v obci zřízena šestitřídní obecná škola a střední škola; po Únoru byl předsedou MNV Isidor Omasta
      1950 19. 1. založeno menšinové Jednotné zemědělské družstvo; zřízeno výrobní družstvo DŘEVOSPOJ, při založení měl 33 pracovníků; počet obyvatel v obci 2174
      1951 předseda MNV Isidor Omasta se vzdal funkce pro nemoc a po něm zvolen předsedou MNV Ferdinand Fiala, čp. 109
      1953 školy se konstituovaly v základní devítileté školu (1.- 9. ročník);
      1955 agenda Kampeličky přešla na poštovní úřad; ukončil provoz Lesův mlýn se starou a bohatou tradicí
      1957 předsedou MNV Karel Sláma, čp. 642
      1958 místní Jednotné zemědělské družstvo se stalo většinovým; družstevní vinice měly rozlohu 77 ha, tj. byly třetí největší v okrese po Velkých Pavlovicích a Velkých Bílovicích; v Kobylí zřízena lisovna Moravských vinařských závodů pro závod Velké Pavlovice; otevřenou koupaliště "Riviéra"; zavedena autobusová linka, zřízena zastávka autobusů
      1959 založeno celoobecní Jednotné zemědělské družstvo; řemeslníci se sdružovali v provozovnách místního hospodářství při místním národním výboru
      1960 obec začleněna do politického okresu Břeclav
      60. léta prováděly se meliorace a prohloubení koryta Svodnice (Kobylského potoka) a byl postaven přes Svodnici nový most; předsedou MNV Ludvík Bula čp. 120
      1961 v obci 618 domů a 2388 obyvatel; z nich příslušelo 784 k zemědělským družstevníkům, 84 k jednotlivě hospodařícím rolníkům, 1120 k dělníkům, 285 k ostatním zaměstnancům; otevřena nová patnáctitřídní školní budova, sloužící na druhém stupni základní školy jako škola újezdní pro děti ze sousední Vrbice a z Brumovic; zřízeny Komunální služby - počet pracovníků při založení 26
      1963 JZD vlastnilo 1035 ha půdy a mělo 531 stálých pracovníků
      1964 provedeny regulace Kobylského potoka - Svodnice; předsedou MNV opět Karel Sláma, čp. 462
      1966 otevřen areál služeb
      1970 výsadba sadu meruněk na 60 ha; počet obyvatel v obci 2266
      1972 v Kobylí žije 2300 obyvatel
      1973 otevřeno obchodní středisko Univerzál
      1974 vznik JZD Družba sloučením družstev v Kobylí a na Vrbici
      1976 otevřena budova mateřské školy pro 120 dětí
      1979 počet obyvatel v Kobylí 2326
      1980 vystavěna budova nynějšího obecního úřadu
      1981 předsedou MNV František Sedláček čp. 510
      1986 provedena dostavba budovy základní školy
      1989 bylo rekonstruováno kino
      1990 starostou Jaroslav Otáhal, čp. 54
      1991 při posledním sčítání lidu žilo v Kobylí v 647 domech 2103 obyvatel
      1993 3. 8. - byla provedena plynofikace obce
      1994 1 . 6 . - otevřen pension pro starší občany s ordinacemi pro lékaře; starostenským úřadem opět zastupitelstvem pověřen Jaroslav Otáhal (čp.54)
      1997 29. 6. - v prostorách staré "měšťanské" školy otevřeno Muzeum obce Kobylí
      1997 - 1998 provedena důkladná oprava farní budovy
      1998 starostou obce opět zvolen p. Jaroslav Otáhal
      1999 rozloha vinic činila 183,30 ha a sadů 197,66 ha z celkové rozlohy katastru obce 2116 ha (orná půda zabírala 1282 ha, trvalé kultury 422 ha, lesní plochy 221 ha a zbytek 189 ha připadal na jiné plochy)

    © Vojta Herout

    Kontakty obce Kobylí

    Starosta

    Místostarosta

    Administrativa, podatelna, správní poplatky, pokladna

    Administrativa, evidence majetku

    Matrika, evidence obyvatel

    Účetnictví

    Poruchy a mapa závad

    Našli jste nějakou závadu v naší obci?

    • Napiště nám o tom a sledujte, jak byla odstraněna. Děkujeme, že tuto možnost nezneužíváte, ale využíváte ke zlepšení života v Kobylí.
    • Zatím jde o zkušební provoz. Je zde možné vkládat záznamy o zjištěných poruchách týkající se silnic, chodníků, osvětlení, černých skládek a podobných nedostatků v katastrálním území obce.

    Kobylí je malebně rozloženo v mírně zvlněné krajině. Na upravených svazích se pěstuje hlavně vinná réva, meruňky a broskve.

    Pověřenec

    Funkci pověřence pro ochranu osobních údajů pro Obec Kobylí bude od 25. května 2018 vykonávat pan:

    RNDr. Leoš Vejpustek, +420 725 935 553, Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.


    Spolupracujeme a podporujeme